O obci

O obci

Základní údaje

Chvalkovice leží ve výšce 321 metrů nad mořem. Na jejich východním okraji dominuje zámek, na západní straně při silnici kostel. Jsou nejsevernější obcí bývalého jaroměřského soudního okresu /1938/. Obec se rozkládá v romantické lesnaté krajině na důležité křižovatce okresních silnic z měst Dvůr Králové, Česká Skalice, Jaroměř a Trutnov. Katastr obce se rozkládá v oblasti, která je hranicí masivu sudetských předhor a rozsáhlé křídové tabule vyplňující celý severovýchod Čech. Leží nad hranicí nížiny v prostředí se stopami předhorského rázu. 

Osou obce je Černý potok pramenící v trutnovském okrese, severně od obce Nesyta. Dle této obce je v horním toku nazýván potokem Nesytským, nebo také Běluňkou podle osady, kterou protéká. V další části toku si vyryl nad Chvalkovicemi hluboké a překrásné údolí /Žluva, Žlíbek, Žďár/, na jehož pravém břehu u osady Výhled je nejvyšší bod v okolí - 416 m.n.m. Druhý potok, severně od Chvalkovic, se nazývá Dlouhá voda a je pojmenovaný shodně s osadou na něm položenou. Jeho tok vede rozsáhlými lesy a vytvořil malebné kotliny Husí krk, Válovice, Dlouhá Voda a Leč.

K obci Chvalkovice patří osady: Kopaniny /první zmínka 1636/, Malá Bukovina /1531/, Miskolezy /1409/, Střeziměřice /1407/, Velká Bukovina /1456/, Výhled /1790/ a zaniklé osady Bokouš /1476 - 1971/, Dolní Grunt /1836 -1949/ a Zaječí /1836 -1971/.

Geologické podmínky

Po geologické stránce spadá celé okolí Chvalkovic do křídového útvaru druhohor, jetvořeno vrstvami opuky spodního a středního turonu. Místy jsou opuky překryty vrstvami cihlářské hlíny z období starších čtvrtohor. Tato usazená hornina je odkryta v bývalém panském lomu ve Chvalkovicích a obsahuje i zkamenělé otisky ulit. Těžil se zde kvalitní, dobře opracovatelný, trvanlivý a velmi lehký stavební kámen. Většina staveb ve Chvalkovicích a okolí používá tohoto kamene do zdiva kamenného a smíšeného. Cihly byly používány z cihelny v Miskolezích, kde se cihlářská hlína těžila. Zdejší cihelna je v provozu dodnes.

V údolí Černého potoka ve Žďáře vystupuje z křídového podloží na povrch červená jalovina, šedé pískovce a slepence, které jsou řazeny do žacléřských vrstev. Spodní sladkovodní pískovcové vrstvy bohaté rostlinnými zbytky napomáhaly vzniku skromných ložisek uhlí. Proto zde v minulosti byly podniknuty kutací pokusy. Kolem roku 1850 v Horním Harcově vykopali císařští havíři vodorovnou štolu. Kolem roku 1858 opět deset císařských havířů z Příbrami vrtalo štolu ve Zďáře u tzv.„Nového mlýna". V roce 1858 při dlouhovodském potoku v Kultově stráni u Újezdce byla v pořadí již třetí kutace. Čtvrtá byla soukromým podnikem v Husím krku roku 1897. Zatím poslední kutací vznikla nákladem továrníka Dlaboly štola dlouhá 40 až 60 m v roce 1900 v Horním Harcově v tzv. Zadlu. Kutáno bylo vesměs ve vápeníte křídové opuce, ale buď bezvýsledně nebo kutání bylo nerentabilní.

Nedostatek nerostného bohatství je vyvážen hojností zvěře. Rovněž botanik si tu přijde na své. V lesích roste řada listnatých a jehličnatých stromů, ze vzácnějších dřevin nalezneme v zámecké zahradě zerav, cypřiš, tis, jinan dvoulaločný a různé keřovité dřeviny. Mnohý z místních stromů nese označení „Strom chráněný státem". Mohutná krásná kaštanová alej zdobívala cestu při vjezdu do obce směrem od Jaroměře. Vzrostlé a staré stromy nalezneme také u koupaliště. Nejstarší z nich, stoletý javor, byl bohužel zlomen vichřici.

Symboly obce

Znak obce - obecní úřad používá heraldického čápa převzatého z erbu Dobřenských z Dobřenic. V tomto případě se však jedná o „ odznak", neboť skutečný znak nebyl obci udělen. Skutečností je, že toto zobrazení čápa je pro Chvalkovice typické a váže se k ní následující pověst:

DOBŘENŠTÍ Z DOBŘENIC v XVII. a XVIII věku majitelé panství chvalkovického, byli starým „slavným rodem českým a věrně setrvávali při víře, jazyku a právech otců svých. Ve znaku měli stříbrného čápa s červenýma nohama v modrém poli a nad přilbou černé křídlo orličí.

Dochovaná pověst praví, kterak dostal se čáp do znaku jejich:  „....za válek s pohany tureckými mladý rytíř Bohuš Dobřenský, jediný potomek Petra Dobřenského, pána na Chvalkovicích, přišel v turecké zajetí. Daleko od vlasti své zahlédl nad sebou kroužiti hejno čápů, i vzpomněl si

na domov, kde v zámku chvalkovickém hnízdívají čápi, mezi nimiž jeden, jemuž Honzíček říkali, ke všem domácím velmi přítulný byl, obzvláště pak k němu.„Kdyby tak byl mezi vámi můj Honzíček," p osteskl sobě a pak, jak doma to dělával, zatleskal třikráte rukama - tak k sobě dříve Honzíčka volával. A kupodivu! Jeden z čápů z hejna se odděliv, k Bohušovi dolů slétl. Bylť to jeho Honzíček! Bohuš svůj smutný osud ve psaní vylíčil a místo uvěznění svého označil, kteroužto zprávu čáp na jaře do Chvalkovic zanesl. Bohuš byl pak za mnoho peněz ze zajetí vykoupen a rod Dobřenských tak zachován".