Obec Chvalkovice
Chvalkovice 130
552 04
IČO 00272710
DIČ CZ00272710
Chvalkovice leží ve výšce 321 metrů nad mořem. Na jejich východním okraji dominuje zámek, na západní straně při silnici kostel. Jsou nejsevernější obcí bývalého jaroměřského soudního okresu /1938/. Obec se rozkládá v romantické lesnaté krajině na důležité křižovatce okresních silnic z měst Dvůr Králové, Česká Skalice, Jaroměř a Trutnov. Katastr obce se rozkládá v oblasti, která je hranicí masivu sudetských předhor a rozsáhlé křídové tabule vyplňující celý severovýchod Čech. Leží nad hranicí nížiny v prostředí se stopami předhorského rázu.
Osou obce je Černý potok pramenící v trutnovském okrese, severně od obce Nesyta. Dle této obce je v horním toku nazýván potokem Nesytským, nebo také Běluňkou podle osady, kterou protéká. V další části toku si vyryl nad Chvalkovicemi hluboké a překrásné údolí /Žluva, Žlíbek, Žďár/, na jehož pravém břehu u osady Výhled je nejvyšší bod v okolí - 416 m.n.m. Druhý potok, severně od Chvalkovic, se nazývá Dlouhá voda a je pojmenovaný shodně s osadou na něm položenou. Jeho tok vede rozsáhlými lesy a vytvořil malebné kotliny Husí krk, Válovice, Dlouhá Voda a Leč.
K obci Chvalkovice patří osady: Kopaniny /první zmínka 1636/, Malá Bukovina /1531/, Miskolezy /1409/, Střeziměřice /1407/, Velká Bukovina /1456/, Výhled /1790/ a zaniklé osady Bokouš /1476 - 1971/, Dolní Grunt /1836 -1949/ a Zaječí /1836 -1971/.
Po geologické stránce spadá celé okolí Chvalkovic do křídového útvaru druhohor, jetvořeno vrstvami opuky spodního a středního turonu. Místy jsou opuky překryty vrstvami cihlářské hlíny z období starších čtvrtohor. Tato usazená hornina je odkryta v bývalém panském lomu ve Chvalkovicích a obsahuje i zkamenělé otisky ulit. Těžil se zde kvalitní, dobře opracovatelný, trvanlivý a velmi lehký stavební kámen. Většina staveb ve Chvalkovicích a okolí používá tohoto kamene do zdiva kamenného a smíšeného. Cihly byly používány z cihelny v Miskolezích, kde se cihlářská hlína těžila. Zdejší cihelna je v provozu dodnes.
V údolí Černého potoka ve Žďáře vystupuje z křídového podloží na povrch červená jalovina, šedé pískovce a slepence, které jsou řazeny do žacléřských vrstev. Spodní sladkovodní pískovcové vrstvy bohaté rostlinnými zbytky napomáhaly vzniku skromných ložisek uhlí. Proto zde v minulosti byly podniknuty kutací pokusy. Kolem roku 1850 v Horním Harcově vykopali císařští havíři vodorovnou štolu. Kolem roku 1858 opět deset císařských havířů z Příbrami vrtalo štolu ve Zďáře u tzv.„Nového mlýna". V roce 1858 při dlouhovodském potoku v Kultově stráni u Újezdce byla v pořadí již třetí kutace. Čtvrtá byla soukromým podnikem v Husím krku roku 1897. Zatím poslední kutací vznikla nákladem továrníka Dlaboly štola dlouhá 40 až 60 m v roce 1900 v Horním Harcově v tzv. Zadlu. Kutáno bylo vesměs ve vápeníte křídové opuce, ale buď bezvýsledně nebo kutání bylo nerentabilní.
Nedostatek nerostného bohatství je vyvážen hojností zvěře. Rovněž botanik si tu přijde na své. V lesích roste řada listnatých a jehličnatých stromů, ze vzácnějších dřevin nalezneme v zámecké zahradě zerav, cypřiš, tis, jinan dvoulaločný a různé keřovité dřeviny. Mnohý z místních stromů nese označení „Strom chráněný státem". Mohutná krásná kaštanová alej zdobívala cestu při vjezdu do obce směrem od Jaroměře. Vzrostlé a staré stromy nalezneme také u koupaliště. Nejstarší z nich, stoletý javor, byl bohužel zlomen vichřici.
Znak obce - obecní úřad používá heraldického čápa převzatého z erbu Dobřenských z Dobřenic. V tomto případě se však jedná o „ odznak", neboť skutečný znak nebyl obci udělen. Skutečností je, že toto zobrazení čápa je pro Chvalkovice typické a váže se k ní následující pověst:
DOBŘENŠTÍ Z DOBŘENIC v XVII. a XVIII věku majitelé panství chvalkovického, byli starým „slavným rodem českým a věrně setrvávali při víře, jazyku a právech otců svých. Ve znaku měli stříbrného čápa s červenýma nohama v modrém poli a nad přilbou černé křídlo orličí.
Dochovaná pověst praví, kterak dostal se čáp do znaku jejich: „....za válek s pohany tureckými mladý rytíř Bohuš Dobřenský, jediný potomek Petra Dobřenského, pána na Chvalkovicích, přišel v turecké zajetí. Daleko od vlasti své zahlédl nad sebou kroužiti hejno čápů, i vzpomněl si
na domov, kde v zámku chvalkovickém hnízdívají čápi, mezi nimiž jeden, jemuž Honzíček říkali, ke všem domácím velmi přítulný byl, obzvláště pak k němu.„Kdyby tak byl mezi vámi můj Honzíček," p osteskl sobě a pak, jak doma to dělával, zatleskal třikráte rukama - tak k sobě dříve Honzíčka volával. A kupodivu! Jeden z čápů z hejna se odděliv, k Bohušovi dolů slétl. Bylť to jeho Honzíček! Bohuš svůj smutný osud ve psaní vylíčil a místo uvěznění svého označil, kteroužto zprávu čáp na jaře do Chvalkovic zanesl. Bohuš byl pak za mnoho peněz ze zajetí vykoupen a rod Dobřenských tak zachován".
